SVADHJÁJA - sebepoznání

Další z pětice příkazů či doporučení (NIJAMA) z jógového desatera je SVADHJÁJA, v překladu znamenající studium písem a svatých textů, ale také studium sebe sama. Studium prohlubuje schopnost analýzy - rozboru složitých životních situací, událostí a dává adeptovi jógy příklad, jak takové situace řešit a radí mu, jak se orientovat v sobě.

Při zkoumání obsahu výše napsaných slov jsem si uvědomila, že asi nemám jediného žáka jógy, který by studoval svaté texty jógy. Ale jóga je z nějakého důvodu k sobě přitáhla a začali chodit cvičit. Každý z jiného důvodu: někoho trápí fyzické potíže, někdo si chce protáhnout zkrácené svaly, někdo chce být zdravý a vitální....... Není však mnoho těch, kteří by přišli na první lekci jógy z důvodu hledání spojení s něčím hlubším v sobě nebo z důvodu usilování o osvícení, alespoň ne vědomě.

Časem se to začíná měnit. Na lekcích jógy se učíme pozorně vnímat své fyzické tělo, svůj dech, časem i své emoce, pocity, myšlenky, začneme se chtít v tom, co se v nás děje, i orientovat. Začneme se zajímat, začneme se ptát, zkoumat, hledat a číst. A tady začíná práce na sobě sama. Ze začátku trochu podvědomě, ale časem stále více vědomě.

Náhle si začínáme uvědomovat to propojení duševního a tělesného. Cvičení jógy je krásným názorným příkladem propojení a vázanosti vztahu duše a těla. Pokud působíme cvičením na fyzické tělo, které se začne měnit a formovat (ne jen v té viditelné podobě), tak můžeme vnímat i změny na úrovni duševní (větší klid, vyrovnanost, lepší spánek, apod.).

Platí to ale i obráceně. Pokud se věnujeme své duši, léčíme její zranění a dbáme i o jakousi "psychohygienu", můžeme pozorovat zlepšení mnoha tělesných symptomů a onemocnění (bolesti hlavy, žaludku, špatné trávení, bolesti v bedrech, apod.). Na těchto principech pracuje psychosomatika.

Ale jak se věnovat duši? Jak léčit zranění v duši? Jak se vůbec dostat k tomu, co se mi ve fyzickém těle ukazuje jako zrcadlo nezpracovaných zážitků duše? Je nutné tyto nezpracované, mnohdy podvědomé zážitky a zranění vystavit. Je nutné je ze svého systému vytáhnout (zvědomnit) a promítnout je (vizualizovat) před sebe jako film na obrazovce. Jak je jednou uvidíme, můžeme si je pojmenovat, přivlastnit si je a rozhodnout se, co s nimi.

Psychofonetika je metoda, jak uvidět svou duši. Pomocí nástrojů psychofonetiky dokážeme sáhnout k zážitku zkušenosti, zkušenost vnímat a cítit v těle, vyjádřit ji gestem (rukama, celým tělem), udělat si od ní perspektivu, uvidět ji, prozkoumat ji, pojmenovat ji a vyléčit, pokud právě to, bude naším přáním. Rozvíjíme v sobě hlubokou intuici, inspiraci a imaginaci a to na základě moudrosti našeho těla. S těmito nástroji můžeme pro sebe, a nejen pro sebe, činit zázraky.

To, co jsme schopni v sobě objevit a zvědomnit si, je nepřenosné. Je to nepřenosné do knih, je to nepřenosné do spisů i svatých textů. Dnes už je ta doba, kdy my jsme sami sobě těmi učiteli, léčiteli a kouči. Vše, co stále hledáme venku, aby nás doplnilo, zaplnilo a vyléčilo, dnes již dokážeme nalézt uvnitř sebe. A to je léčivé.

A na závěr si vypůjčím známý slogan několika osobností, který toto krásně shrnuje:

"My jsme ti, na které jsme čekali".

Přeji vám hodně štěstí a radosti při objevování sebe sama a při setkání a setkávání se sebou samým.

Eva Šrámková