Jak vypadá psychofonetické sezení

09.11.2018 15:57

Ráda bych napsala, že to začíná tím, že klient fyzicky přijde. Ale úplně tak to není. Už samo rozhodnutí, že by rád něco změnil, někam se posunul, něco vyřešil, chce spoustu odvahy. A když se rozhodne, tak ještě musí i přijít. A to si od něj žádá, aby zmobilizoval svoji vůli, někdy překonal i nějaké (vnější i vnitřní) překážky i znovu sebral spoustu odvahy.

Takže.... když klient přijde na sezení, vím, co vše v sobě již musel udělat za práci a to se cení. Je to takový malý práh, přes který když překročí, je sezení z více než poloviny hotové.

Není to vůbec lehké se rozhodnout, že chci situaci řešit, že chci něco změnit a převzít za své rozhodnutí zodpovědnost. No a k tomu ještě s někým, koho vůbec neznám a nevím, co mě na sezení čeká. Zkusím to tedy alespoň trochu přiblížit na následujících řádcích:

Psychofonetické sezení má tři části - konverzační, vytvoření přání a akční fázi. V konverzační fázi klient prezentuje téma na řešení. Vypráví svůj příběh, popisuje, co by chtěl řešit. Témat může mít spoustu a často to tak i bývá. Pomocí prioritizace (výběru za pomocí vnímání v těle) si sám vybere to téma, které je pro něj v danou chvíli aktuálně "k řešení".

Rozhovor vypadá navenek jako přátelské posezení, kde jeden něco vypráví a ten druhý mu naslouchá. Vytváří si společný obraz. Za tím nasloucháním je však nepřetržitá vnitřní práce poradce provázená přesnou metodikou vedeného rozhovoru, ve kterém klient dostane spoustu empatie, shrnutí, při kterém si utřídí myšlenky a poslechne řečené, dostane výzvy, které mu ukáží něco, co je někde za ním a nemůže to v dané situaci uvidět, přijde k novému poznání, uzavře se téma a klient "porodí" přání.

Celou konverzační fázi poradce nepoloží jedinou otázku, nedá radu, doporučení, moudro, neřekne, co by měl klient dělat. Naopak. Vede klienta k vidění jeho obrazu situace, pomocí metodické empatie pracuje na vytvoření společného obrazu s klientem k hlubšímu porozumění a vede klienta k mobilizaci jeho vůle s tématem pracovat.

Záleží vždy na prezentovaném tématu na řešení a na vysloveném přání, kam se bude sezení ubírat dál. Dle výše uvedeného si poradce téma odborně zaklasifikuje a sezení pokračuje dál akční fází.

Na prvním sezení akční fázi někdy neděláme. Například v situaci, kdy vyvstane potřeba se více věnovat tématu v konverzační fázi (zvláště při vztahových záležitostech nebo pokud se klient potřebuje nejdříve vyjádřit, vypovídat se nebo si utřídit myšlenky). Přáním tedy může sezení končit a klient odchází do života s novým poznáním, s nějakou změnou a s přáním, co s tématem dál ....poradce shrne, co klient udělal za práci a klient od něj dostane domácí úkol, jak tuto změnu, toto přání, toto rozhodnutí upevnit a začlenit do svého každodenního fungování. V této situaci potom akční fázi nahrazuje sám život.

Většinou ale sezení pokračuje po přání do akční fáze. Zde se pracuje s vědomým gestem, vnímáním, cítěním, pozorováním, vizualizací, někdy i s hláskami lidské řeči. Dle typu prezentovaného tématu a přání poradce používá metodologický postup postavený na přesném plánování a metodické empatii. Vše na vědomé úrovni, zcela svobodně a v bezpečném prostředí. Klient sám vede celý proces tam, kam potřebuje, poradce je jen jeho průvodcem. Pracuje se na všech úrovních lidské bytosti přes moudrost fyzického těla. Přes výše popsané nástroje dokáže klient vstoupit do tématu, uvidět ho, vnímat, cítit, vyjádřit v gestu, vystoupit, vidět, popsat, vizualizovat, rozhodnout se, co s tím dál a také to udělat. Dále se pokračuje pomocí stejných technik a nástrojů až tam, kam klient dokáže dojít na cestě k naplnění jeho přání.

V akční fázi poradce klientovi nedává své obrazy situace, nezasahuje do vnímání a cítění klienta, plně respektuje jeho přání, jeho vyjádření a jeho osobnost. Klient je svobodný v tom, co potřebuje, co dělá, co cítí a co vnímá. Je svobodný v rozhodnutí se o sebe postarat, ale i v rozhodnutí, že se o sebe například postarat nechce.

Klientovo přání je to, co celý poradenský proces - terapii, vede. To je moudrost, kterou poradce respektuje a jejímuž naplnění poradce slouží. K naplnění klientova přání vede celá akční fáze. Na závěr poradce shrne, co na sezení udělal klient za práci a dá klientovi domácí úkol, jak může klient dál s tématem pracovat.

Většinou na jedno téma stačí jedno sezení. Často doporučím se vidět i podruhé, a to zvlášť pokud se téma týká např. reakcí, závislostí nebo psychosomatiky nebo pokud ze sezení vyplyne, že je potřeba téma dokončit a na jednom sezení se to z jakéhokoli důvodu nezadařilo.

A s čím může klient přijít, jaká témata může řešit? Je jich mnoho. Já klienty neopravuji. Nejsem přesvědčená, že jsou "porouchaní". Jen umím metodu, která jim může pomoci a tu nabízím. Ten okruh témat k řešení je velmi široký... ani nevím, zda je možno vše tady popsat, tak snad jen příkladově:

  • vztahové věci, párové poradenství, potřeba udělat rozhodnutí, psychosomatické potíže, syndrom vyhoření, chronická únava, stavy panické ataky, strachy (i fobie), sebepochybnosti, sebenenávist, překonávání reakcí a reaktivního chování vůči sobě, ostatním, často i dětem či partnerovi, neschopnost (strach) se vyjádřit, hovořit na veřejnosti, nespavost, nervozita, podráždění, stavy zlosti, překonávání závislostí, seberozvoj a duchovní rozvoj, sexualita a její léčení, sexuální zneužití, zneužívání, nalezení poslání, povolání, překonávání projekcí a projektivního chování, rodičovské dovednosti, seberodičování (ošetření vnitřního dítěte), ochrana srdce, prevence stresu, srdečních chorob a vyhoření, vina, stud, svědomí, traumata, deprese, posílení vůle něco udělat či něco nedělat.... atd.

Je to velmi individuální. Každý máme svoji cestu, každý máme svůj vnitřní svět, svoji biografii. Každý klient je svobodný v tom, co právě potřebuje. Má vůči mně jen tři povinnost: přijít, prezentovat problém a za sezení zaplatit. Ostatní je moje práce. Já nabízím svoji práci, bezpečný prostor (nejenom fyzický), mé dovednosti a samozřejmostí je kontrakt důvěry, mlčenlivosti, bezpečí a profesionality. Odměnou je pro mě vědomí, že to, co dělám, má smysl, funguje to a pomáhá. To je mé povolání, má profese, která je současně i mým posláním a to je naplňující.