S oddaností Bohu zdrženlivě nekrademe
Proběhl konec roku a já uklízím. Uklízím, uzavírám, zametám a bilancuji. Uklízím pěkně tiše ponořená do sebe, uklízím v sobě i kolem sebe. Uzavírám staré a těším se na nové.
K dokončení a uzavření podzimních kurzů jógy mi chybí napsat poslední článek o tom, čemu jsme se věnovali na závěrečných jógových lekcích loňského roku. Uzavírali jsme jógové desatero JAMA NIJAMA a jak jinak - s JogaJinak - než jinak, tedy jsme s oddaností Bohu zdrženlivě nekradli.
Tématem byla ASTÉJA (nekradení), BRAHMAČARJA (zdrženlivost) a IŠVARAPRANIDHANA (oddanost Bohu).
ASTÉJA (nekradení)
Je zařazena jako jedna z pětice JAMA (zákazů, zdrženlivostí), které jsou uvedeny v Pataňdžaliho Jógasútře. Jak ale klientům na kurzu jógy sdělit (aniž bych se jich osobně dotkla), aby nekradli?
Předpokládám, že na jógové kurzy chodí lidé, kteří nekradou, alespoň ne fyzicky a ne majetek. Když někomu radíte, aby nekradl, tak logicky předpokládáte, že krade:) Tedy byl úvod na lekcích trochu těžší. Ale do této kategorie patří i závist, zvědavost, žádostivost, předstírání a to nejen v činech, ale i ve slovech a dokonce i jen v myšlenkách. Tak to tu zkusím popsat trochu extrémně.
Někdo má něco, co já nemám. Bez toho se cítím méněcenný. Srovnávám se s ním. Toužím po tom, závidím mu a žárlím na něj. A pak se rozhodnu, že to musím mít také, po dobrém či po zlém.....tak si to vezmu....provedu to nenápadně, potichu. Pokud to však nejde, sáhnu k násilí. Násilím je tu myšleno vše (ne jen fyzické), co překračuje hranice někoho dalšího a jde bez jeho souhlasu proti němu. Pak přichází pocit viny, studu a v lepším případě se ozve svědomí. Začnu si to pro sebe obhajovat. A uzavírá se kruh. Pekelný kruh.
Někdy jsme si toho kolotoče vědomi, ale mnohdy si to ani neuvědomujeme. A začne nás to ovládat. Ničí to nás, lidi kolem nás i naše vztahy. I když o tom však víme, nemůžeme si pomoct. Naše žárlivé a závistivé scény se nám promítají před očima jako film, ale nedokážeme to celé ovládnout. Mnohdy to na nás ani nikdo nepozná, ten pekelný boj vedeme ve vší "tichosti" ve svém nitru.
Toužíme vlastnit věci, vlastnosti, dovednosti, druhé lidi..... Děláme si na vše nároky, za ostatní chceme rozhodovat a ovládat je. Každý to v sobě máme. Někdo více někdo méně.
Čím dříve si přiznáme svůj stín, tím lepší šanci máme zachránit to ještě "nerozbité". Máme možnost se osvobodit od toho, co nás ovládá. Co to je? Co je za tím?
Když se něčeho chceme zbavit, musíme to nejdříve poznat, podívat se na to, pojmenovat si to a pak, až to plně uvidíme, se můžeme rozhodnout, co s tím uděláme. Svobodně.
K tomu nám mohou napomoci nástroje psychofonetiky, se kterými můžeme vědomě provádět průzkum sebe sama. Na základě našeho přání můžeme do zkušenosti vstoupit, vnímat ji ve svém těle, vyjádřit ji pomocí gesta, vystoupit (poodstoupit od ní), podívat se na ni a pojmenovat ji. Tak můžeme objevit, co se za tím skrývá. A jsme často překvapeni. Pak se můžeme rozhodnout, co s tím, co jsme objevili uděláme. A to nás osvobodí.
Dokážeme v sobě léčit staré křivdy, dodávat si, co nám chybí, překonávat, co nám brání, propouštět a opouštět, co v sobě nepotřebujeme.....a přestaneme potřebovat to, co má ten druhý, protože v sobě najdeme to, co nám doopravdy chybí. A to je zázrak. Kvalita našeho života i života lidí kolem nás se úplně změní.
(více informací o psychofonetice na https://www.jogajinak.cz/o-psychofonetice/)
BRAHMAČARJA (zdrženlivost)
Zdrženlivost jako další JAMA. Zdrženlivost není myšlena jen v oblasti sexuální, jak nás může v první chvíli napadnout, ale obecně ve všech oblastech našeho života, a to s cílem si uchovat energii, kterou pak použijeme k dosažení osobní transformace.
Energii ztrácíme zbytečným mluvením, emocemi, nadměrným jídlem či pitím, přílišným zabýváním se minulostí či budoucností. Naše pozornost by se měla obracet k přítomnosti, k vnímání sebe sama, tady a teď. Měli bychom se zdržovat všeho, co nám ubírá energii. Co to je, si každý najde sám v sobě. Jen s trochou pozornosti a všímavosti k sobě během celého dne, uvědoměním si svých návyků a způsobu svého života.
Obecně máme tendenci plýtvat. Plýtváme nejen věcmi, jídlem, vodou, elektřinou, ale i slovy, emocemi, svojí energií. Hned jak se nám podaří energii někde získat, nabrat ji do sebe dobrým jídlem, cvičením, uměním,...... nenecháme si ji. Máme sklony ji ihned použít. Dokud ji máme dostatek.
Krásným příkladem jsou jógové lekce, kdy klienti odcházejí klidní, spokojení, plní energie. Později se mi svěří, že doma ještě zvládli uklidit celý barák, vyžehlit, umýt okna apod., jak byli nabití energií. Ale co by se stalo, pokud by si tu energii jednou nechali jen tak, sami pro sebe? V klidu a tichu zůstali jen sami se sebou a vnímali ji? Někdy to zkuste, usebrat se a obrátit svou pozornost k shromažďování životní energie (prány) za účelem své osobní transformace.)
IŠVARAPRANIDHANA (oddanost Bohu)
Poslední z pětice doporučení zvaných NIJAMA. Ano, oddanost Bohu. Svému osobnímu Bohu. Odevzdání se mu v činech, slovech i myšlenkách. Je to pro mě jakási pokora a přijetí. Je to velmi intimní spojení každého jednotlivce se sebou samým, se svým nitrem, které propojuje s něčím vyšším. Ve své víře a důvěře se oddá něčemu vyššímu (v jógové filozofii Íšvarovi, který je Pán vesmíru a osobní bůh), jež mu pomáhá na jeho cestě poznání. Tato oddanost je výrazem přijímání a srozumění s událostmi, které jsou nahlíženy jako jeho vůle.
Těžko se dá obecně hovořit o hlubokých vnitřních věcech, které každý vnímá v sobě jinak. Snad jen malé povzbuzení: když už opravdu nedokážu ovlivnit události, které se mi dějí a udělala jsem, z mého malého úzkého pohledu, opravdu pro onu věc vše a přece se nic nedaří změnit, odevzdám vše s pokorou výše.
Uvědomím si, že ne všechno dokážeme řídit a ovlivňovat a řeknu si: "Udělala jsem vše tak, jak jsem nejlépe mohla a teď se děj vůle Boží". A ona se děje:)
Krásný, pokojný a klidný rok 2019.
Eva Šrámková